Popis
Villa Reale v Miláně je velká neoklasicistní vila z konce 18. století ve via Palestro, naproti zahradám Indro Montanelli, nedaleko Porta Venezia. Sídlí v ní Galleria d'Arte Moderna s malbou 19. století a krásnou sbírkou impresionistů a vzadu skrývá anglickou zahradu.
Uvnitř tvoří neoklasicistní sály rám pro obrazy. K nejslavnějším patří Portrét Alessandra Manzoniho od Francesca Hayeze a Dvě matky od Giovanniho Segantiniho, vedle nich divizionistické experimenty Previatiho.
Sbírky Grassi a Vismara, darované městu ve 20. století, přivedly do vily Cézanna, Van Gogha, Maneta, Renoira, Matisse a Picassa, a také Ballu a Boccioniho. Na dům, který vznikl jako buen retiro jednoho diplomata, to není špatné.
V hlavním patře je taneční sál, největší ve vile, s dřevěnou podlahou od Maggioliniho, bílými sloupy a zlacenými hlavicemi. Vedle něj leží sál Parnasu: na stropě namaloval Andrea Appiani v roce 1811 Apollóna, jak hraje na lyru mezi Múzami.
Nejkrásnější průčelí není to do ulice, ale to na zadní straně, považované za mistrovské dílo architekta: hledí do anglické zahrady s vodopádem mezi skalami, potokem, jezírkem a kruhovým chrámkem zasvěceným Amorovi na ostrově.
Vilu si nechal postavit hrabě Ludovico Barbiano di Belgiojoso, rádce rakouského císaře, aby se do ní na sklonku kariéry uchýlil. Postavil ji v letech 1790–1796 Leopoldo Pollack, žák Piermariniho. Hrabě si jí však příliš neužil.
Po jeho smrti ji koupila Napoleonova Italská republika a bydlel v ní místokrál Evžen de Beauharnais s manželkou Augustou Bavorskou: právě oni chtěli honosné interiéry. Když se vrátili Rakušané, bydlel zde maršál Radecký, který tu v roce 1849 podepsal mír.
V roce 1921 z ní město udělalo muzeum. V červenci 1993 teroristický útok ve via Palestro vážně poškodil vilu a zničil sousední Pavilon současného umění, později znovu postavený.
Uvnitř tvoří neoklasicistní sály rám pro obrazy. K nejslavnějším patří Portrét Alessandra Manzoniho od Francesca Hayeze a Dvě matky od Giovanniho Segantiniho, vedle nich divizionistické experimenty Previatiho.
Sbírky Grassi a Vismara, darované městu ve 20. století, přivedly do vily Cézanna, Van Gogha, Maneta, Renoira, Matisse a Picassa, a také Ballu a Boccioniho. Na dům, který vznikl jako buen retiro jednoho diplomata, to není špatné.
V hlavním patře je taneční sál, největší ve vile, s dřevěnou podlahou od Maggioliniho, bílými sloupy a zlacenými hlavicemi. Vedle něj leží sál Parnasu: na stropě namaloval Andrea Appiani v roce 1811 Apollóna, jak hraje na lyru mezi Múzami.
Nejkrásnější průčelí není to do ulice, ale to na zadní straně, považované za mistrovské dílo architekta: hledí do anglické zahrady s vodopádem mezi skalami, potokem, jezírkem a kruhovým chrámkem zasvěceným Amorovi na ostrově.
Vilu si nechal postavit hrabě Ludovico Barbiano di Belgiojoso, rádce rakouského císaře, aby se do ní na sklonku kariéry uchýlil. Postavil ji v letech 1790–1796 Leopoldo Pollack, žák Piermariniho. Hrabě si jí však příliš neužil.
Po jeho smrti ji koupila Napoleonova Italská republika a bydlel v ní místokrál Evžen de Beauharnais s manželkou Augustou Bavorskou: právě oni chtěli honosné interiéry. Když se vrátili Rakušané, bydlel zde maršál Radecký, který tu v roce 1849 podepsal mír.
V roce 1921 z ní město udělalo muzeum. V červenci 1993 teroristický útok ve via Palestro vážně poškodil vilu a zničil sousední Pavilon současného umění, později znovu postavený.